Srovnání pěna / vata

Minerální vata se vyrábí tavením čediče (kamenná vata) nebo křemenu (skelná vata). Vlákna materiálů jsou vyráběna v továrně, po tepelném vytvrzení ochlazena a nařezána na kusy, které potřebujeme – nejčastěji si vatu posléze koupíme již vyrobenou v rolích nebo deskách.

Polyuretanová stříkaná pěna na rozdíl od vaty není polotovarem a vyrábí se přímo na místě aplikace za dodržení přesných chemických procesů. Pěna vzniká při nástřiku, reakcí dvou tekutých složek, za dodržování optimální teploty a dalších faktorů. Vlastnosti pěny tak nejsou nijak ohroženy nevhodným skladováním či převozem.

Minerální vata je sice o poznání levnější, ale má omezenou životnost 10-15 let. Polyuretanové pěny na rozdíl od vaty prakticky neubývají (0,03% ročně) a životnost se proto pohybuje kolem několika desítek let. Ne nadarmo se proto pěna s nadsázkou nazývá doživotní izolací.

Další výhodou stříkané izolace je také nulová potravinová hodnota. Na rozdíl od vaty by si na ní hlodavci a škůdci nepochutnali. Vysoké hygienické standardy a odolnost proti plísním jsou faktorem, který životnost materiálu výrazně prodlužuje.

Tepelný odpor R

Při stavbě či rekonstrukci je tepelný odpor R velmi důležitým ukazatelem. Navíc současné době, kdy se stále více mluví o nízkoenergetických stavbách, najdeme skoro v každém katalogu domů, ale i oken či izolací řadu fyzikálních veličin, které mají dokázat, jak skvělé tepelně-izolační vlastnosti mají.

Tepelný odpor R je fyzikální veličina, která vyjadřuje tepelně-izolační vlastnosti materiálu nebo celé konstrukce. Přesněji řečeno tepelný odpor udává, jak konstrukce „brání“ teplu v prostupu konstrukcí, přičemž platí, že čím větší je, tím pomaleji teplo materiálem nebo konstrukcí prochází. K tepelnému toku dochází tehdy, je-li na každé straně konstrukce rozdílná teplota. V praxi se tak snažíme, aby hodnota tepleného odporu byla co nejvyšší.

• Tepelný odpor – značka R
• Jednotka tepelného odporu – m2 .K.W-1

Jak již bylo výše uvedeno, tepelný odpor se značí fyzikální značkou R. Hodnota tepelného odporu se vyjadřuje na m2 a jeho jednotkou pak je m2 .K.W-1 . Abyste dostali výsledný reálný tepelný odpor konstrukce, je potřeba sečíst tepelné odpory všech vrstev konstrukce.

Tepelný odpor konstrukce je velmi důležitý údaj, který lze vypočítat:

Vzorec pro výpočet: R = d / λ (m2.K.W-1)

R=d/λ

Kde d je tloušťka konstrukční vrstvy v metrech

a λ je součinitel tepelné vodivosti dané vrstvy, odborně řečeno součinitel tepelné vodivosti materiálu.

Při výpočtu tepelného odporu pak platí především, že R=R1+R2+R3+…..= d/λ1 + d/λ2+ d/λ3…., což značí, že je nutné spočítat tep. odpor pro každou vrstvu konstrukce a následně všechny hodnoty teplotního odporu sečíst.

Do výpočtu celkového tepelného odporu je však ještě nutné započítat odpor při přestupu tepla na vnitřní a vnější straně konstrukce, jehož hodnota se odvíjí od směru tepelného toku.

Součinitel prostupu tepla U

Tepelný odpor R je základním údajem pro výpočet součinitele prostupu tepla U, který je převrácenou hodnotou tepelného odporu zvětšeného o přestupové odpory. Součinitel prostupu tepla vám pak umožňuje zjednodušeně spočítat tepelnou ztrátu obvodových stěn na základě venkovních a vnitřních teplot.

K čemu je vhodné znát součinitel prostupu tepla U?

Součinitel prostupu tepla určuje, k jakým tepelným ztrátám skrze danou konstrukci dochází. Jednotka W/m2K vyjadřuje, kolik tepelné energie ve Wattech prostupuje obvodovou konstrukcí o ploše 1 m2 při rozdílu venkovní a vnitřní teploty 1 K. Čím je tato hodnota vyšší, tím horší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má a uniká tak skrze ni více tepla.

Součinitel prostupu tepla je vhodné znát zejména u novostaveb a staveb, u nichž dochází k rekonstrukci a zateplení obálky budovy. Součinitel prostupu tepla zateplovaných konstrukcí musí dosahovat stanovených hodnot, které jsou uvedeny v normě ČSN 73 0540-2. Povinnost dosahovat požadovaných, resp. doporučených hodnot součinitele prostupu tepla vychází z vyhlášky č. 78/2013 Sb. Vyhláška o energetické náročnosti budov.

Součinitel tepelné vodivosti λ (lambda)

Součinitel tepelné vodivosti lambda má jednotku W/mK a vyjadřuje schopnost materiálu vést teplo z teplejší části do studenější části – prostup tepla skrze konstrukci z teplejší místnosti do chladnější místnosti.

Součinitel lambda je určován nejčastěji laboratorně a je uveden v technickém listu výrobku. Čím je hodnota součinitele lambda nižší, tím lépe dokáže materiál tepelně izolovat.

Součinitele lambda nejčastěji užívaných materiálů:

Klasická cihla pálená 0,8 – 0,88 W/mK

Cihelné tvárnice 0,13 – 0,21 W/mK

Dřevo (kolmo na směr vláken) 0,18 W/mK

Beton 1,3 – 1,43 W/mK Polystyren – 0,033 – 0,04 W/mK

Minerální vata 0,035 – 0,043 W/mK

PUR a PIR pěna 0,022 – 0,026 W/mK

Objemová hmotnost

Objemová hmotnost izolačního materiálu je ovlivněna hustotou struktury dané izolace. Objemová hmotnost je měřena v jednotkách kg/m3. Větší objemová hmotnost izolačního materiálu tedy přináší jeho lepší vlastnosti jako izolace. Objemová hmotnost a měrná kapacita materiálu mají tedy největší podíl na schopnosti akumulace tepelné izolace. Tyto hodnoty tedy definují, jak efektivně dokáže izolační materiál nejen teplo izolovat v domě, ale ho i zadržovat ve své struktuře a tím ho využít pro tepelnou pohodu v domě.